Předmětem této studie je vztah mezi dvěma zajímavými pojmy v oblasti reklamy, které jsou vnímány jak z hlediska obchodního, tak z hlediska spotřebitelského, přičemž jeden má charakter ekonomický, druhý spadá do oblasti práva.

Spotřebitel požívá privilegovaného postavení coby ekonomický subjekt, jehož chování je zaměřeno na uspokojování potřeb a tužeb; spotřebitel je současně cílovou skupinou reklamy. Podnikatelé musí ve své strategii rozvoje a ve svém obchodním plánu brát v potaz celou škálu svých spotřebitelů. Odpovědí na intenzivní rozvoj výroby je řada opatření vytvořených a přijatých na ochranu spotřebitelů. Spotřebitel potřebuje ochranářskou politiku, byť nejúčinnější ochranou je ochrana individuální. I dobře informovaný spotřebitel se může stát obětí zneužití; spotřebitelé jsou proto povinni se před koupí jakéhokoli výrobku nebo služby řádně informovat a koupi zvážit.

Právní systém musí zajišťovat obecnou ochranu, a to i v okrajových sociálních a ekonomických oblastech. Mezi ochranou poskytovanou spotřebitelům v oblasti úvěrů a ochranou poskytovanou jim v oblasti zážitků existují zásadní právní rozdíly. Například nepřiměřená ustanovení se objevují pouze v úvěrových smlouvách, zatímco spotřebitel v oblasti zážitků není vnímán jako zvláštní kategorie.

Rovněž účinky reklamy v oblasti zážitků mohou znamenat, že se spotřebitelé v této oblasti ocitnou v rámci působnosti těchto ochranných opatření.