Předmětem tohoto článku je zkoumání rozsahu, v němž mohou být obecné výjimky uvedené v článku XX Dohody GATT z roku 1947 zakotveny ve smlouvách o ochraně investic za účelem dosažení lepší rovnováhy mezi ochranou investic a možnostmi státu přijímat regulatorní opatření ve veřejném zájmu. Podnětem k napsání tohoto článku bylo nedávné odmítnutí rozhodčího řízení jako mechanismu pro řešení sporů mezi investorem a státem ze strany Austrálie; tato skutečnost zvyšuje riziko, že se stejným směrem vydají i jiné státy Asie a Tichomoří. Jádrem obav ze strany Austrálie byla obava, že by existující investiční dohody mohly omezit legitimní regulatorní opatření státu.  Předmětný článek nejprve posuzuje stávající způsoby ochrany regulatorních  opatření skrze smluvní právo ochrany investic; následně se příspěvek zabývá rozborem toho, jakým způsobem se článek XX Dohody GATT snaží chránit regulatorní opatření v rámci podpory liberalizovaného obchodu. Článek zastává stanovisko, že spíše než odmítání rozhodčího řízení ve vztazích mezi investorem a státem by mělo řešení spočívat v zakotvení obecných výjimek do smluv o ochraně investic coby prostředku lepší ochrany regulatorních opatření.